Archiv rubriky: Aktuality

Rozhovor o knize Liber Evangeliorum na rádiu Vltava zde:

https://drive.google.com/file/d/0BzXZmwHo24YxemJ6UlNKSG1ZVkk/view

Technická poznámka: Odkaz je nutné otevřít přes aplikaci Music Player for Google Disk, kterou najdete v nabídce připojené aplikace. Rozhovor je také možné stáhnout pro poslech bez připojení k internetu.

 

LIBER EVANGELIORUM – evangelistář z kláštera sv. Gabriela v Praze na Smíchově

Prof. PhDr. Ing. Jan Royt PhD, DSc

Z iniciativy Nadačního fondu Malakim a Spolku přátel beuronského umění vychází  v kritické edici jedna z nejvýznamnější památek beuronského umění svatogabrielská Liber evangeliorum vzniklá v Praze v klášteře benediktýnek Beuronské kongregace u Sv. Gabriela. Na vydáni edice tohoto rukopisu, dnes deponovaného v Diecézním muzeu ve Štýrském Hradci, se podíleli němečtí a čeští badatelé z mnoha oborů, teolog Pater Augustinus Gröger OSB z arciopatství sv. Martina v Beuronu, znalkyně beuronského umění, překladatelka a editorka publikace Monica Bubna-Litic, egyptoložka a historička Hana Navrátilová a historik Miroslav Kunštát. Text v publikaci je paralelně v češtině a v němčině. Kniha je určena odborné i poučené laické veřejnosti, která tak má možnost se seznámit s okolnostmi vzniku rukopisu, jeho výzdobou a symbolikou a duchovním významem jednotlivých iluminací. Latinské texty doprovázející iluminace jsou přeloženy do obou jazyků.

Rukopis vznikal v uměleckém ateliéru sv. Lukáše, jenž byl v klášteře zřízen. Jeho členkami byli řeholnice šlechtického původu: Edeltraud von Salm-Reifferscheidt, Magdalena von Galen, Adelgundis von Liechtenstein, Agatha von Oer, Praxedes von Esterházy, Dorothea Forstner von Dambenois a Maria von Eberhard. Uměleckého vedeni ateliéru se ujal P. Desiderius Lenz OSB, jenž seznamoval řeholnice se zásadami beuronského umění a korigoval výtvarné návrhy na jednotlivá folia rukopisu. Podle latinského názvu rukopisu by mělo jít o evangeliář, ale protože neobsahuje všechna čtyři evangelia, ale pouze výňatky z nich a navíc ještě jen folia s nejvýznamnějšími svátky důležitými pro klášterní společenství (např. sv. Martin, jemuž je zasvěcen kostel v Beuronu), jde o evangelistář. Podobně jako ve středověku, iluminace byly prováděny na pergamenových foliantech. Rukopis, který vznikal v letech 1899–1913, obsahuje 56 pergamenových listů, jež nejsou svázány do kodexu, ale tvoří párové sešity. Řeholnice si rukopisu velice vážily, v roce 1919, když pražský klášter opouštěly, si jej odvezly do svého nového působiště na hrad Berholdstein v Rakousku. V roce 2008 opustily sestry Beuronskou kongregaci a přešly k sestrám sv. Lioby. Přestěhovaly se z Bertholdsteinu do St. Johann bei Herbestein a rukopis deponovaly v Diecézním muzeu ve Štýrském Hradci.

Klášter Beuronské kongregace benediktinek byl na Smíchově založen roku 1888 a postaven v novorománském stylu podle ideového návrhu belgického benediktina, druhého opata kláštera Maredsous Beuronské kongregace Hildebranda de Hemptinne a za spolupráce jeho pomocníka kněze Gislena de Béthuna. Celou stavbu kláštera z větší části financovala Gabriela hraběnka Sweerts-Sporck, na jejíž počest byl klášter zasvěcen sv. archandělu Gabrielovi. Na výzdobě kostela a kláštera, která se protáhla až do doby začátku prodeje roku 1918, se podílel jeden z tvůrců beuronského stylu Pater Desiderius Lenz z Hohenzollernu (1832–1928) a mniši z kláštera v Emauzích, kde sídlila mužská kongregace beuronských benediktinů. V roce 1891 vysvětil kostel pražský arcibiskup kardinál František Schönborn. Klášter byl určen převážně pro řeholnice pocházející z aristokratického prostředí.

Beuronské umění není díky studiím Heleny Čižinské a přičiněním Nadačního fondu Malakim a Spolku přátel beuronského umění u nás neznámé. Beuronská umělecká škola se snažila oživit  staré formy umění, k nimž patřilo i používání gregoriánského chorálu, jehož oktáva je založena na principu číselné harmonie. Beuronští umělci se obraceli pro inspiraci ke kulturám Egypta, Říma pohanského i raně křesťanského a Byzance, které využívali pro estetizující geometrii, jež vycházela z představy, že čísly vyjádřená harmonie je odrazem univerza – Božího stvoření. Odvolávali se na to, že Bůh stvořil svět “podle čísla” a na augustinovskou formulaci, že krása je v početných poměrech. Beuronští umělci odmítali individualismus a naturalismus většiny výtvarných směrů v umění 19. století, ale v určitých myšlenkových a výtvarných principech souzněli s duchovním zaměřením Nabistů a s tzv. geometrizující Secesí. Od představitelů těchto směrů byli beuronští umělci také příslušně oceňováni.

Další práce umělců pracujících pod vlivem Beuronů najdeme v Teplicích, v kostele sv. Rodiny v Praze-Řepích, v kostele v Českých Budějovicích a jinde. Nikdy však nedosáhly takové výtvarné kvality jako tomu bylo v Emauzích či v kostele sv. Gabriela.

Vydáni Svatogabrielského evangelistáře je významným edičním počinem, který potěší odbornou i laickou veřejnost zajímající se o sakrální umění a duchovni kulturu. Možná, že vydání rukopisu pomůže také upozornit na osud kláštera sv. Gabriela, který v současnosti nabízí Česká pošta k prodeji. V případě nevhodného komerčního využití hrozí zničení cenných nástěnných maleb v interiérech kláštera.

 

V umění krásné knihy byl tento evangelistář výjimečným počinem, protože i když přelom 19. a 20. století přinesl snažení tiskařů a ilustrátorů o kvalitní tisk, bohaté rytiny a promyšlené typy tiskového písma, téměř vůbec se nepracovalo s výjimečnou knihou rukopisnou. Tzv. Svatogabrielský evangeliář z názvem Liber evangeliorum (Kniha evangelií) je jedním z nejobsáhlejších beuronských iluminovaných rukopisů. V českém prostředí se originálním řešením knižní tvorby s duchovním obsahem zabývali František Bílek a Alfons Mucha, ale také v jejich případě šlo o návrhy k tisku.