Gott schuf alles nach Maß, Zahl und Gewicht… (Altes Testament, Buch der Weisheit 11.20).
Auf der Grundlage dieses Satzes baute Lenz ein Gesetz auf, das er auf Kunsthandwerk (z.B. Kommuniongefäße), auf die Schaffung von Skulpturen und Gemälden, aber auch auf den Bereich der Architektur anwandte.
Es beginnt laut Lenz mit der Zeichnung eines Kreises. Er ist ein Symbol für die Sonne, für die Welt, für das Leben und die Unendlichkeit. Mit Hilfe von Zahlen (Zählen, Rechnen) kann man z.B. ein regelmäßiges Sechseck in einen Kreis setzen. Der auf den Umfang des Kreises angewandte Radius des Kreises erzeugt sechs Punkte. Durch die Verbindung der Punkte ACE und BDF entstehen zwei gleichseitige Dreiecke, die ein Hexagon (Hexagramm, Davidstern), die Basis von Lenz‘ Kanon, bilden.
Gewicht – (Un-Gewicht) manifestiert sich in der Harmonie. Schönheit drückte Lenz durch Symmetrie aus. Figuren, Skulpturen und Architektur sind entlang der vertikalen und horizontalen Achse symmetrisch, also harmonisch.
Maß, Zahl und Gewicht sind unveränderlich. Lenz ließ sich von der beständigen numerischen Vergangenheit inspirieren, die bis in das künstlerische Zeitalter des alten Ägypten zurückreicht.
Bůh stvořil všecko podle míry, čísel a váhy… (Starý zákon, Kniha moudrosti 11,20).
Na této větě postavil Lenz vlastní geometrický zákon, který použil ke tvorbě soch a nástěnných maleb, k realizaci výšivek, k výrobě uměleckého řemesla jako nábytku, mešního nádobí, zlatnických předmětů a podobně. Pomocí geometrických principů pracoval i na návrzích v oblasti architektury.
Míru podle Lenze lze zobrazit kruhem, který vidíme kolem nás v přírodě. Je to symbol slunce, světa, života a nekonečna.
Pomocí čísel (počtem, propočtem) je možno umístil do kruhu čtverec či rovnostranný trojúhelník: poloměr kruhu nanesený na obvod kružnice vytvoří šest bodů. Spojením bodů ACE a BDF vzniknou dva rovnostranné trojúhelníky, které propojením vytvoří šestiúhelník, hexagram, Davidovu hvězdu, základ Lenzova kánonu.
Váha – (ne)hmotnost se projevuje v harmonii. Pomocí souměrnosti Lenz vyjadřoval krásu. Podle svislých a vodorovných os Lenzova kánonu vznikají souměrně malované postavy, sochy i architektonické návrhy.
Míra, čísla i váha jsou neměnné. Lenz se inspiroval touto konstantní číselnou minulostí, kterou znala i umělecké doba starého Egypta.
Neben der Äbtissin Adelgundis Berlinghoff sitzt ihre Priorin Lioba von Falser (geb. 1859 in Innsbruck). Links von ihr Gertrudis Fischnaler (geb. 1861 Südtirol) und Odilia Knöpfler (geb. 1867 heute Baden-Württemberg). Rechts von der Äbtissin sitzen Caecilia Sauter (geb. 1867, heute Baden-Württemberg), Maria Vüllers (geb. 1852 in Aachen) und Mechtildis von Zischwitz (geb. 1849 in Seckau, Österreich). In der obersten Reihe: Erentrudis Bensinger (geb. 1853, Witwe, Baden-Württemberg), Placida von Salm-Reifferscheidt (geb. 1874 in Široké Třebčice, Tschechien), Hildegardis Korb (geb. 1852 in Prag), Gabriela von Parczewska (geb. 1869 in Polen), Benedikta von Schwarzenberg (geb. 1865 in Wien), Edeltrudis von Salm-Reifferscheidt (geb. 1877 Široké Třebčice, Tschechien), Lucia Endres (geb. 1868 im heutigen Baden-Württemberg), Ida Bauer (geb. 1868 Heilbronn, heute Baden-Württemberg) und Regintrudis Sauter (geb. 1865 bei Beuron, Baden-Württemberg). Scholastica Vering (geb. 1870, ?, Tochter eines Universitätsprofessors) kniend links und Agnes von Thun-Hohenstein (geb. 1868 in Trento (?), Italien) kniend rechts.
Interessant ist, aus welchen Ecken Europas die benediktinischen Schwestern ins Kloster St. Gabriel eintraten.
Es mag viele überraschen, aber es ist wahr: Die tschechische Hauptstadt war um die Wende vom 19. zum 20. Jahrhundert ein Weltzentrum der Beuroner Kunst.
Technická poznámka: Odkaz je nutné otevřít přes aplikaci Music Player for Google Disk, kterou najdete v nabídce připojené aplikace. Rozhovor je také možné stáhnout pro poslech bez připojení k internetu.
LIBER EVANGELIORUM – evangelistář z kláštera sv. Gabriela v Praze na Smíchově
Prof. PhDr. Ing. Jan Royt PhD, DSc
Z iniciativy Nadačního fondu Malakim a Spolku přátel beuronského umění vychází v kritické edici jedna z nejvýznamnější památek beuronského umění svatogabrielská Liber evangeliorum vzniklá v Praze v klášteře benediktýnek Beuronské kongregace u Sv. Gabriela. Na vydáni edice tohoto rukopisu, dnes deponovaného v Diecézním muzeu ve Štýrském Hradci, se podíleli němečtí a čeští badatelé z mnoha oborů, teolog Pater Augustinus Gröger OSB z arciopatství sv. Martina v Beuronu, znalkyně beuronského umění, překladatelka a editorka publikace Monica Bubna-Litic, egyptoložka a historička Hana Navrátilová a historik Miroslav Kunštát. Text v publikaci je paralelně v češtině a v němčině. Kniha je určena odborné i poučené laické veřejnosti, která tak má možnost se seznámit s okolnostmi vzniku rukopisu, jeho výzdobou a symbolikou a duchovním významem jednotlivých iluminací. Latinské texty doprovázející iluminace jsou přeloženy do obou jazyků.
Ukázka obrazového listu
Rukopis vznikal v uměleckém ateliéru sv. Lukáše, jenž byl v klášteře zřízen. Jeho členkami byli řeholnice šlechtického původu: Edeltraud von Salm-Reifferscheidt, Magdalena von Galen, Adelgundis von Liechtenstein, Agatha von Oer, Praxedes von Esterházy, Dorothea Forstner von Dambenois a Maria von Eberhard. Uměleckého vedeni ateliéru se ujal P. Desiderius Lenz OSB, jenž seznamoval řeholnice se zásadami beuronského umění a korigoval výtvarné návrhy na jednotlivá folia rukopisu. Podle latinského názvu rukopisu by mělo jít o evangeliář, ale protože neobsahuje všechna čtyři evangelia, ale pouze výňatky z nich a navíc ještě jen folia s nejvýznamnějšími svátky důležitými pro klášterní společenství (např. sv. Martin, jemuž je zasvěcen kostel v Beuronu), jde o evangelistář. Podobně jako ve středověku, iluminace byly prováděny na pergamenových foliantech. Rukopis, který vznikal v letech 1899–1913, obsahuje 56 pergamenových listů, jež nejsou svázány do kodexu, ale tvoří párové sešity. Řeholnice si rukopisu velice vážily, v roce 1919, když pražský klášter opouštěly, si jej odvezly do svého nového působiště na hrad Berholdstein v Rakousku. V roce 2008 opustily sestry Beuronskou kongregaci a přešly k sestrám sv. Lioby. Přestěhovaly se z Bertholdsteinu do St. Johann bei Herbestein a rukopis deponovaly v Diecézním muzeu ve Štýrském Hradci.
Klášter Beuronské kongregace benediktinek byl na Smíchově založen roku 1888 a postaven v novorománském stylu podle ideového návrhu belgického benediktina, druhého opata kláštera Maredsous Beuronské kongregace Hildebranda de Hemptinne a za spolupráce jeho pomocníka kněze Gislena de Béthuna. Celou stavbu kláštera z větší části financovala Gabriela hraběnka Sweerts-Sporck, na jejíž počest byl klášter zasvěcen sv. archandělu Gabrielovi. Na výzdobě kostela a kláštera, která se protáhla až do doby začátku prodeje roku 1918, se podílel jeden z tvůrců beuronského stylu Pater Desiderius Lenz z Hohenzollernu (1832–1928) a mniši z kláštera v Emauzích, kde sídlila mužská kongregace beuronských benediktinů. V roce 1891 vysvětil kostel pražský arcibiskup kardinál František Schönborn. Klášter byl určen převážně pro řeholnice pocházející z aristokratického prostředí.
Beuronské umění není díky studiím Heleny Čižinské a přičiněním Nadačního fondu Malakim a Spolku přátel beuronského umění u nás neznámé. Beuronská umělecká škola se snažila oživit staré formy umění, k nimž patřilo i používání gregoriánského chorálu, jehož oktáva je založena na principu číselné harmonie. Beuronští umělci se obraceli pro inspiraci ke kulturám Egypta, Říma pohanského i raně křesťanského a Byzance, které využívali pro estetizující geometrii, jež vycházela z představy, že čísly vyjádřená harmonie je odrazem univerza – Božího stvoření. Odvolávali se na to, že Bůh stvořil svět „podle čísla“ a na augustinovskou formulaci, že krása je v početných poměrech. Beuronští umělci odmítali individualismus a naturalismus většiny výtvarných směrů v umění 19. století, ale v určitých myšlenkových a výtvarných principech souzněli s duchovním zaměřením Nabistů a s tzv. geometrizující Secesí. Od představitelů těchto směrů byli beuronští umělci také příslušně oceňováni.
Další práce umělců pracujících pod vlivem Beuronů najdeme v Teplicích, v kostele sv. Rodiny v Praze-Řepích, v kostele v Českých Budějovicích a jinde. Nikdy však nedosáhly takové výtvarné kvality jako tomu bylo v Emauzích či v kostele sv. Gabriela.
Vydáni Svatogabrielského evangelistáře je významným edičním počinem, který potěší odbornou i laickou veřejnost zajímající se o sakrální umění a duchovni kulturu. Možná, že vydání rukopisu pomůže také upozornit na osud kláštera sv. Gabriela, který v současnosti nabízí Česká pošta k prodeji. V případě nevhodného komerčního využití hrozí zničení cenných nástěnných maleb v interiérech kláštera.
Srdečně Vás zveme na každoroční Adventní sobotu s beuronským uměním v kostele sv. Gabriela v Holečkově ulici na Smíchově, která se uskuteční 10.12. 2016 ve 14:00.
Letošní setkání bude významné tím, že zde bude v uvedena rozsáhlá obrazová publikace Knižní malba Beuronské umělecké školy / LIBER EVANGELIORUM / Die Buchmalerei der Beuroner Kunstschule.
